Autogram
Věnováno: Spojencům - úplně všem, čtenářům IDLM i všech ostatních písmenek, a také - to jste určitě neuhodli - Anne.:o)
Byla by čekala, že to proběhne jinak. Že se bude bát. Že se jí - jako v románech - zatají dech a všechny nervy hrůzou zauzlují v palcích u nohou. Noční tvor zavíří černým sametovým kabátcem, dvojznačně se usměje a přistoupí blíž. A řekne...
"To jste VY!" zajásal Amadeo. Byl drobný, velice hubený a jeho účes by se dal snad nejlépe charakterizovat jako srst podnapilého křečka po mejdanu v odstředivce. Sametový kabátec a krajkové rukávy? Kapka krve na rtech? Uhlazené dlouhé vlasy, stažené pohřebně černou stuhou?
Ale kdepak. Bosé nohy v sandálech. Žvýkačka. Džíny. S dírou, všimla si a další z jejích iluzí klesla mrtvá k zemi. Bavlněné tričko. Černé. Aspoň že tak. Počkat, ne ÚPLNĚ černé.
S nápisem - ach, milosrdný Bože! - s nápisem Miluju Anne!
Obezřetně se rozhlédla a přinutila tuhnoucí čelist k jakémus-takémus úsměvu.
Noční (ne)tvor stydlivě přešlápl a vytáhl odkudsi - jistá část jí samé NECHTĚLA vědět odkud - knihu. Paperback, napůl prošoupaný častým čtením. Z nějakého důvodu ji to dojalo.
"Mohla byste, prosím..."
"Samozřejmě," usmála se. "Máte tužku?"
"Tady," objevila se v jejím zorném poli další ruka, třímající požadovaný předmět. Automaticky si ho vzala a nalistovala první stránku.
"Moment, ta kniha je od krve?" povšimla si několika skvrn.
"Omlouvám se," řekl mnohem hlubším, demoralizujícnějším hlasem ten druhý. "Pořád mu říkám, že číst při jídle je zlozvyk, ale není to vůbec nic platné."
Teprve teď si ho pořádně prohlédla.
ON tedy odpovídal jejím představám mnohem lépe - vysoký dlouhovlasý mladík v výraznými lícními kostmi a pronikavýma očima. Usmíval se, neobtěžoval se svou příslušnost nijak skrývat. Věděl, že před ní nemusí.
"Stane se, "rezignovala nakonec. Mrtvé iluze nakonec nevzkřísíte.
"Tak...komu mám napsat věnování?"
"Amadeovi, prosím...," usmál se Odstředěný křeček a kronikářku obešly mrákoty.
"Amadeovi," opakovala mdle a popaměti mu napsala autogram.
Tetelil se radostí jako malý kluk, když dostane zmrzlinu.
"Přeji krásný zbytek noci, pánové," pokynula jim potom a s úlevným povzdechem nasedla do taxíku.
Tuhle představu jen tak z hlavy nevymaže. Vědomí, že by to mohlo vypadat i TAKHLE.
Nejspíš, pomyslela si, nechá Krvesajnou komunitu Krvesajnou komunitou a v další knize se zaměří na něco jiného.
Co takhle čarodějnictví?
Konec
Komentáře
Přehled komentářů
Nechte toho, nebo se té červeně na uších nezbavím.:o)
squeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee
(Kleio, 27. 4. 2008 20:00)
Souhlas s Wees! Já umřela u studentů patologie a jiné havěti a pak se to se mnou táhlo až do konce. Juj!
Ty jsi prostě ženiální Lemur.
:o))
(T druhá, 25. 4. 2008 9:30)
Tyjó, já se snad začnu červenat...:o))
Ani nevíš, jakou mi tenhle komentář udělal radost.:o)
Díky!:o))
Ado, jak ty to děláš...
(Wee-wees, 24. 4. 2008 22:51)...že mě odvaříš už v perexu? :o)))) Ti studenti patologie, u těch jsem umřela poprvé. U podnapilého křečka po mejdanu v odstředivce podruhé. A u čtení při jídle potřetí. Na to, jak je to krátké, je tenhle článek teda pořádný zabiják. :o)))
:o))
(Ta Druhá, 23. 4. 2008 12:10)
*lemur juchá a a na králičí dopis se moc moc těšííí*
ČArodějnictví...ano. Ty tři knihy. Připodotýkám, že autorčino zasvěcené nakukování do dějů krvesajné komunity jsem měla o moc radši, než tohle, i když - technicky vzato - čarodějnice jsem, to už mi nikdo neodpáře. *hraje si s gris-gris*:o)))
Já tu taky jsem
(Regi, 22. 4. 2008 23:09)
A všechno čtu. A k Olivierovi nemáš komentář, protože jsem spatlala jeden sáhodlouhý do toho-zatrolenýho-dopisu-který-jsem-stále-ještě-neodeslala... *není tady*
Odstředěný křeček???? Éééé? :)))
Tuhle dámu já ráááda. :) Chudinka, ztráta iluzí bolí...
Čarodějnictví? Takové tři knihy? *běhá jí mráz po zádech ještě teď*
Kuju...:o)
(Ta Druhá, 28. 4. 2008 10:56)